NAŠE VRHY

VRH "A"

NA BŘEZEN 2019 OČEKÁVÁME NÁŠ PRVNÍ VRH ČERNÝCH A HNĚDÝCH ŠTĚŇÁTEK.


UŽ SE VŠICHNI MOC TĚŠÍME!

V březnu 2019 očekáváme náš první vrh štěňátek - vrh "A". 

Maminka i tatínek - jsou nositelem hnědého genu po svých rodičích. Takže očekáváme štěňátka černé i hnědé barvy. K odběru by měla být cca v půli května.

Pokud příroda nezavelí jinak, po rodičích i prarodičích by štěňátka měla být naprosto zdravá bez genetického zatížení jakýmikoliv chorobami. Také by měla být povahově úžasná - milá, hravá, společenská, učenlivá, milující, pusinkující, mazlivá... Prostě ideální pejsci pro rodiny s dětmi. Jelikož je flat coated retriever plemeno velmi společenské, nemá problém ani s lidmi a ani se psy. A v naší rodině i v okolí bude probíhat socializace naprosto naplno - pejsci projdou kontaktem s hlukem domácích spotřebičů, zahradních strojů, s křikem a hraním dětí malých i větších, seznámí se s různými velikostmi a povahami pejsků, návštěv bude více, než dost, a podnětů také, takže do nových rodin půjdou již socializovaní a pevně doufám, že bez jakékoliv bázně.

Proto se pokusím hledat pro naše štěňátka jen ty nejlepší páníčky a rodiny s dobrým srdcem a pozitivním přístupem. Na plemeno FCR se opravdu nesmí příliš tvrdě, jsou to dost citlivé povahy, které potřebují kontakt se svou rodinou a výcvik pozitivní motivací. Je to sice lovecký pes, avšak opravdu není nutné, aby noví majitelé dělali s pejsky myslivost. 

Plemeno flat coated retriever je vhodné nejen jako lovecký pes, nebo canisterapeutický, asistenční a záchranářský pes, ale především jako společník svého pána a rodiny. Můžete s ním dělat jakýkoliv sport či činnost, bude ji dělat s nadšením a radostí, pokud ji bude dělat s vámi. (Může to být klidně agility, dogdancing, dogtrekking, nosework, mantrailing, prostě, co vás bude s pejskem bavit.)

FCR NENÍ PES NA ZAVŘENÍ DO KOTCE BEZ KONTAKTU S PÁNEM A S RODINOU!!


Stránky tatínka štěňátek: 

https://www.eda.estranky.cz/


22.3.2019

UŽ JSOU TUUUU!!

V noci z 20. na 21.3. už ta naše miminečka přišla mezi nás na svět. Jsou krásná, ňuňavá, boží!

Maminka i prckové jsou v pořádku. Maminka byla moc šikovná a statečná.

Nomička měla 62. den březosti 19.3.2019, ale tak, jako u lidí, i u fenek je to pokaždé jiné. Pořád jsme čekali, manžel si vzal dovolenou, pořád se hlídalo... No a Nomička byla pořád kulatá a dělala, jako by se nechumelilo. Venku běhala za míčkem, a když jsem chtěla, aby si odpočinula, a míček jsem jí vzala, tak si našla šišky a chtěla kopat šišky. No, nezmar. Až v cca 23h začala být neklidná, hrabat si pelíšek do různých tvarů a patvarů, lehla si tam, pak zase jinam, pak zase onde... Klasická předporodní nervozita. Později bylo vidět, že má už bolesti, polehávala v úlevových polohách, při kontrakcích se protahovala a bručela, ale prakticky ani nekňukla. Jen si tak pro sebe úlevně broukla. Ona vždycky byla tvrďák. No, ale voda pořád ne a ne prasknout. Trvalo to už hrozně moc dlouho, začala jsem být nervózní, abychom nic nezanedbali. Ale i podle veterináře na telefonu je u prvorodiček normální, že první doba porodní (tedy otevírání - z vlastní zkušenosti vím, že ta nejbolestivější a nejdelší část porodu, kterou chce mít každá maminka co nejdříve za sebou) může trvat i 24 nebo dokonce až 48 hodin. Že pokud nepraskne voda, tak je vše stále ještě v pořádku. Při sáhnutí na bříško se štěňátka stále pěkně hýbala, tak jsem prostě čekala, venčila, pořád jsme běhali ven, aby se hýbala, vyprazdňovala, a hlavně, byla jsem jí oporou. Tak, jak některé fenky vyhledávají u porodu samotu a klid v nějakém zákoutí, tak Nomička stále vyhlížela mě. Pořád se koukala, kde jsem, když jsem chvíli nešla, přišla si pro mě. Stále si nemohla zvyknout na bednu bez pelíšku (ze začátku v ní měla pelíšek), pořád chodila a cupovala druhý velký pelech, a tak jsem si s ní do té bedny lehla a ležely jsme tam spolu. Schoulila se úplně ke mně, v životě se mi nestalo, že by se ke mně tak lepila, a nechala se drbat, hladit, masírovat, a užívala si to. Avšak pořád se nic nedělo. Když jsem si na chvíli odskočila, odešla zase do pelechu vedle, který si cupovala opět do podivných kopcovitých tvarů, na které si pak lehla a těžce oddychovala. Měla bolesti, bylo mi jí líto, ale voda pořád nepraskala. Dr řekl, že do rána času dost... Ufff... Chuděrka. Taková dlouhá doba s bolestmi. Ach jo. A člověk jí nemůže nijak pomoct. V každém případě, když se Nomička odebrala do toho pelechu, vzala jsem si z bedny polštářky a zkusila chvíli narovnat záda na posteli. No, samozřejmě, že jsem usnula. Vzbudilo mě až pronikavé kviknutí. Vylítla jsem s baterkou a podívala se do pelechu. Ten pocit a pohled nikdy nezapomenu. Na světě bylo první štěňátko. Bylo černé a byla to holčička. Plodová voda praskla až s příchodem tohoto mrňouska. Nomička si ji sama vybalila, placentu hned sežrala, ukousala pupečník... No, rozená maminka. Nenechala mě ani pořádně miminko dosušit a prohlédnout, pořád ho lízala a lízala... a pořád bylo mokré J Tak jsem ho sebrala, osušila a požádala Nomičku, ať už jde do bedny. Přiložila jsem jí miminko na krmení a pak už to šlo celkem rychle. Cca po půl hodinách se rodila nová štěňátka. Já rychle sušila, vázala barevné rozlišovací mašličky, vážila, zapisovala... A Nomička čistila, olizovala a neustále žrala všechny placenty. S jejím hltáním nebylo ani možné ji nějakou sebrat, aby je nesežrala všechny. Artík (náš německý ovčák) věděl, že se něco děje, stále větřil, ale držel si veliký odstup a nerušil. Odpočíval v předsíni a vždy jen opatrně z dálky nakouknul a zase odešel. Byla jsem ráda, protože jsem nevěděla, jak bude Nomička u štěňátek reagovat, a to poslední, co bych si přála, bylo, aby ho pokousala a byla zbytečně ve stresu.

Pak najednou porod ustal. Myslela jsem, že je konec. Můj muž, který mě podporoval a sem tam ze začátku něco podal, už usnul. Zůstala jsem s miminky a s Nomičkou. Pak jsem viděla, že z Nomičky teče už zelená kaše. Vzpomněla jsem si, že jsem četla, že pokud teče už zelené, může to znamenat, že se nějaké štěňátko oddělilo od placenty, tudíž zůstalo bez kyslíku z krve maminky a může se udusit. Musela jsem rychle Nomičku zevnitř vyšetřit, ale žádné vzpříčené štěňátko jsem nenahmatala. Za to jsem vyvolala další vlnu kontrakcí a po chvíli vyšly na svět ještě dvě holčičky. A to cca 10 minut po sobě. Ani jsem nestíhala značit mašličkami, ale jelikož byla jedna hnědá a druhá černá, tak to ani nevadilo. Tak, už je konec. Utichly kontrakce, všechno se nakrmilo, zklidnilo... Ale Nomička se sebrala se svojí pískací hračkou a šla opět do pelechu vedle. Nahřívala jsem štěňátka u termoforu v ručníkách, dece a nad nimi svítilo ohřívací světlo. Nomička si potřebovala odpočinout. Lehla si tentokrát na bříško a usnula.

Mezitím se mi vzbudila Eliška (2,5 roku). Posadila se na posteli a zůstala koukat na štěňátka. A hned začala radostí a nadšením volat, že už máme štěňátka a že je to krásné. Samozřejmě chtěla hned nějaké pochovat. Tak si jednoho mimíska pochovala. Úplně jí zářily oči. No, byla radostí tak bez sebe, že se úplně probrala a na spánek už nebylo ani pomyšlení. Když se štěňátka začala hemžit a volat po mamince a po mlíčku, a když se mi zdálo, že je Nomička od miminek už dlouho, zavolala jsem ji zpět. Lehla si, začala kojit, a najednou zatlačila. A ono se nám narodilo ještě jedno malé štěňátko!! :-D Ve 4 hodiny ráno se narodil černý chlapeček. Tentokrát u toho Eliška byla a viděla, jak se miminko rodí - kudy, jak vypadá obal s placentou, ve kterém je zabalené... No, už viděla krytí, březost a porod - u nás prostě čáp lítat nebude, to je jasné :-D (A hlavně je to dobře. Ať vidí vše, jak to příroda zařídila.)

Takže celkově se nám narodilo 8 štěňátek, z toho 2 chlapečci a 6 holčiček. Jeden pejsek a jedna fenečka jsou hnědí, ostatní černí. (Takže 5 černých feneček, jeden černý chlapeček.)

Bylo to napínavé a krásné. Byl to nádherný zážitek. A to hlavně díky tomu, že to všechno dopadlo dobře a všichni jsou zdraví a v pořádku. Maminka se stará naprosto skvěle.

A je tu bonus: Artík přišel opatrně blíž a Nomička neřekla nic. Tak šel ještě blíž, očichával miminka a Nomička ho nechala. Artík olízal Nomičce tlamičku, vysvětlili si, že je to OK, ale pořád byl velmi velmi opatrný a koukal se jen přes bednu. Maximálně očichával miminka, která se přikutálela blíž. Pak ale Nomička vysílením usnula a Artík všechna miminka očistil, olízal, no, prostě - maminka spala a chůva Artík se staral o své malé svěřence. Dnes už s nimi při krmení v bedně i leží, aby na ně lépe dosáhl. Miminka baští od maminky, ta chvíli olizuje, masíruje, čistí, ale pak péči převezme velký strejda Art a Nomička v klidu usne. Je to tak nádherné!! Artík je "PAN PES". I na děti nebo ostatní štěňátka venku je prostě úžasný. Dokonce si lehl k malému štěňátku trpasličího jezevčíka, který se rozhodl vylízat mu mandle. Artík měl otevřenou tlamu do kořán, aby ho náhodou neškrábl zubama. Je prostě úžasný a pan božan! Jsem z něj na měkko. Přes noc se snaží nechat Nomičce prostor a klid, přes den se od mimísků nehne. Nomička se jde najíst a on jde k nim. Někdo v bedně pípne, Artík běží k nim. Je prostě úžasný!!! Dokonce nechce ani žrát a několikrát ani nechtěl jít ven. Dostal obojek, šel do dveří, a než se manžel obul, byl zpět u štěňat. Manžel vzal potom oba dva pejsky ven s tím, že Nomičku vrátí domů k potomkům a Arta si vezme s sebou na zahradu. Jenže Artík ho táhnul domů, že nikam od štěňátek prostě nepůjde. No, já jsem z něj úplně vedle. Toto jsem nečekala. A to, že ho Nomička pustí jako chůvu až ke štěňátkům do bedny, to jsem taky nečekala. Je to úžasné, úžasné, úžasné a prostě úžasné. Je to až tak nádherné a skvělé, jako by to bylo ve snu. Prostě dokonalé. Už tím, že jsou všichni zdraví. Jsem za to moc a moc vděčná a "tam nahoru" posílám velké "DĚKUJI"!

Chtěla bych poděkovat všem, co na nás mysleli, svému manželovi, který mi moc pomáhá, své holčičce Elišce, která je úžasně chápavá a hodná, svému tátovi, že mi ten chov v bytě umožnil (máme je všechny v bytě v ložnici, až jim bude pár týdnů, stěhujeme se na zahradu), děkuji Simči za podporu, pomoc, výrobu letáčku a spoooustu rad, za půjčení všech potřebných věcí, bez ní bych se do toho asi ani nepouštěla, dále děkuji paní Evě Žampachové, která je se mnou stále ve spojení a radí mi, co může, manželům Pokorným (majitelům krycího psa Edy), děkuji za focení Anetě, která nám fotila Nomičku a bude fotit i štěňátka, až trošku povyrostou, velký dík patří veterinářům - MVDr. Kobylarzové, MVDr. Kloudovi a veterinární ambulanci Vladislav. Samozřejmě děkuji i Artíkovi.

Pokud jsem na někoho zapomněla, omlouvám se.

A TEĎ UŽ JEN SPOOOOUSTU ZDRAVÍ! 


(Nedávno jsem zjistila, že se miminka narodila právě v noci, kdy byla jarní rovnodennost, první jarní den a k tomu ještě úplněk! To je krása! Doufám a moc si přeji, že to znamená ŠTĚSTÍ a ZDRAVÍ! )

Slečna BÍLÁ:

Slečna ČERVENÁ:

Slečna HNĚDÁ:

Pan HNĚDÝ s modrou mašlí:

Slečna ORANŽOVÁ:

Slečna RŮŽOVÁ:

Pan ZELENÝ:

Slečna ŽLUTÁ:

FOTOGRAFIE Z 11.4.2019

(už jsme pejsci - chlupatí, s dlouhýma ouškama, rostou nám zoubky, vidíme, slyšíme a dáváme si vzájemně pěkně do kožíšku... :-) )

Slečna červená

Slečna bílá

Slečna hnědá 

(nechtěla jsem se fotit...)

Slečna oranžová

Slečna růžová

Slečna žlutá

Pan hnědý

Pan zelený

(Pan úžasný úžasňák, úplně celý tatínek - krásný, čistotný, inteligentní, zvídavý, společenský, vyrovnaný, velký mazel a velmi něžný - prostě tatínkova kopie... Moc se povedl...)

FOTOGRAFIE Z 28.4.2019

Slečna bílá 

Slečna červená

Slečna žlutá

Slečna oranžová

Slečna hnědá

Slečna růžová

Pan zelený

Pan modrý


Společné fotečky sourozenců

(příště ještě vylepšíme ;-) )

Pár fotek jen tak...

Kontaktujte mě



Adresa:
Čajkovského 550, Třebíč 674 01

Telefon:
+420 604 153 648

E-mail:
marie.svarcova@seznam.cz